Modlitba a duchovní život
Jak slyšet Boha?
Křesťan věří, že „my milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“ (1 Jan 4,19). Boží příklon k nám předchází všechnu činnost, jíž se k němu obracíme. Tak je tomu i v modlitbě. Vždy, když k ní přistupujeme, nalézáme Boha jako toho, kdo na nás již čeká a chce s námi hovořit. Jak ale slyšet Boha? Jak poznat jej i jeho vůli, vztah mezi ním a člověkem i smysl a cíl své existence? Jak nahlédnout jeho přítomnost a působení v naší každodennosti?
Existují tři privilegované způsoby, jimiž je to možné: četba Písma svatého, rozjímaní a kontemplace, zpytování vědomí a svědomí.
Četba Písma svatého
„Bůh, který kdysi promluvil, nepřestává mluvit se Snoubenkou svého milovaného Syna a Duch svatý, skrze kterého zaznívá živý hlas evangelia v církvi a skrze ni ve světě, uvádí věřící do veškeré pravdy a působí, aby v nich Kristovo slovo přebývalo v celém svém bohatství“ (2. vatikánský koncil, Dei verbum 8).
To všechno se děje tehdy, když věřící přijímají Boží zjevení, které k nim doléhá prostřednictvím apoštolské tradice, a to zvláště s pomocí bible. Písmo svaté je totiž Boží řeč, písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého. Při vší mnohosti spisů, které jsou v bibli obsaženy, a při vší rozmanitosti autorů, stylů, dob vzniku apod., jde stále o jediné Slovo, jímž se Bůh s láskou obrací k lidem a rozmlouvá s nimi jako se svými dětmi.
Písmo totiž sice vzniklo přičiněním lidí, kteří byli ve své spisovatelské činnosti podmíněni svými schopnostmi, vzděláním, jazykem, kulturou, zkušenostmi atd., současně však byli vyvoleni a vedeni Bohem samým, který v nich a skrze ně působil tak, aby zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl. Tato božská inspirace garantuje, že knihy Písma učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou pro naši spásu. Církev proto přijímá knihy Starého a Nového zákona s velikou úctou, neboť nejde o pouhé slovo lidské, nýbrž o slovo Boží.