- Hlavní loď, presbytář, hlavní oltář, varhany (č.1)

Hlavní loď je vpředu ukončena presbytářem čili kněžištěm (č. 1), jehož dominantou je hlavní oltář, který se používal ke mši svaté do 60. let 20. století (tzn. do Druhého vatikánského koncilu, kdy proběhla liturgická reforma). Byl vytvořen roku 1753 z hnědého a červeného mramoru.



V jeho středu je obraz „Přijetí a oslavení sv. Ignáce v nebi“ z r. 1688, jehož autorem je Jan Jiří Heinsch.

Kdo byl sv. Ignác z Loyoly, jemuž je zasvěcen tento kostel a jehož obraz dominuje hlavnímu oltář? Španělský rytíř, kněz, zakladatel jezuitů. Především však muž modlitby a světec.

Narodil se r. 1491 na hradě v Baskicku jako nejmladší ze 13 dětí. Dostal dvorskou výchovu. Sloužil jako důstojník ve vojsku španělského místokrále Navarry, tedy ve službách císaře Karla V. Při obraně Pamplony proti Francouzům byl r. 1521 vážně zraněn. Dlouho byl upoutaný na lůžko a když mu došla zábavná literatura, pustil se do četby života světců. To zásadně změnilo jeho život. Po svém uzdravení putoval k Matce Boží Montserratské a od té doby bylo jeho heslem Ad maiorem Dei gloriam (K větší cti a slávě Boží). Při teologických studiích v Paříži se kolem něho shromáždila skupina mužů a společně složili 15. srpna 1534 sliby čistoty, chudoby, poslušnosti a k tomu připojili další: působit jako misionáři ve Svaté zemi, a kdyby to nebylo možné, dát se k dispozici papeži pro splnění jakéhokoli církevního úkolu. Po skončení studií přijal Ignác kněžské svěcení a 27. září 1540 založil Tovaryšstvo Ježíšovo, které pak oficiálně potvrdil papež Pavel III. Ignác zemřel 31. července 1556. Svatořečen byl r. 1622.

Zásady svého postoje k Bohu i církvi sepsal v knize, která zásadně ovlivnila a ovlivňuje život katolické církve – Exercitia spiritualia (Duchovní cvičení).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po stranách hlavního oltářního obrazu jsou umístěny sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, které zhotovil Matěj Kovanda. Andělé drží jejich atributy (tj. předměty či znaky, které charakterizují vyobrazenou osobnost a napomáhají k určení její totožnosti).

     Nad obrazem naleznete skupinu andělů, z nichž největší
     drží knihu s heslem jezuitského řádu AMDG (Ad Maiorem
     Dei Gloriam – K větší cti a slávě Boží).

 

 

 


     Nad touto skupinou je v pozlacených paprscích
     umístěn monogram Tovaryšstva Ježíšova IHS
     (z latinského Jesus – Ježíš).

 

 

 

 

 

 

 

 


 



Na samém vrcholu je anděl s hlásnou troubou a zeměkoulí v plamenech – symbolické znázornění Ježíšových slov: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“

Pod hlavním obrazem naleznete kříž, který návštěvníkům kostela připomíná, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen“ (Jan 3, 16–17 /text Bible/)

     Před hlavním oltářem stojí obětní stůl, u kterého se
     konají bohoslužby. V kněžišti byl umístěn v 60. létech
     20. století, po liturgické reformě 2. vatikánského
     koncilu.



 

 

     Vlevo je ambon čili pult, od kterého se čte a v kázání                 také komentuje Bible.

 

     






Vpravo je sedes neboli místo k sezení, odkud kněz vede modlitbu.

 

Historie a dispozice varhan.

Publikováno: 04.01.2022 16:50
Aktualizováno: 04.01.2022 17:43