Zpravodaj - listopad 2019

Smrt a život

Na začátku měsíce listopadu slavíme Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Ve víře, v naději a lásce zůstáváme spojeni s našimi drahými zesnulými. Toto pouto je vyjádřeno v modlitbě a vyjadřuje také naši touhu po překonání smrti, po plnosti života v Bohu.

I další události tohoto měsíce, které si připomeneme - 30 let od svatořečení Anežky České, 30 let od listopadové revoluce roku 1989 - jsou pro nás ukazateli, které naši pozornost směřují k Boží plnosti, jsou směrovkami z útlaku 
ke svobodě, ze smrti k životu.

Boží plnosti jsme dosud definitivně nedosáhli, stále ještě jsme na cestě k věčnému horizontu. Toto putování s sebou může nést také přirozený strach, obavy, nejistoty z toho, co nás ještě na cestě čeká, co je nám dosud skryté a neznámé. Této nejistotě našeho putování ovšem nemusíme čelit sami, ale spolu s Bohem, který nás zve k důvěře.

K postoji důvěry v Boha nás vedou i slova z modliteb jezuitského světce, sv. Klaudia La Colombière SJ (1641-1682):

Můj Bože, Ty budeš mou silou, mým průvodcem, mým rádcem, mým duchovním vůdcem. Ty budeš mou trpělivostí, mým poznáním, mým pokojem, mou spravedlností, mou rozvážností. Na Tebe se obrátím ve chvílích pokušení,
v neútěše, v protivenstvích, v obavách. Nechci se už více obávat ničeho, ani úskoků a podvodů zlého, ani své slabosti, protože Ty budeš mou silou v čase zkoušek. A slibuješ, že budeš mou silou natolik, nakolik Ti budu důvěřovat. Nejúžasnější je však to, že když mi kladeš tuto podmínku, dáváš mi zároveň i víru. Ať Tě navěky chválí
a miluje všechno Tvé stvoření, laskavý Bože...

                                                                                                                P. Pavel Bačo SJ


Obecný liturgický kalendář

1. listopadu, který letos připadá na pátek, slaví církev slavnost Všech svatých. V sobotu 2. listopadu si pak připomeneme všechny věrné zemřelé. V pondělí 4. listopadu je památka sv. Karla Boromejského, biskupa
a v sobotu 9. listopadu nás čeká svátek Posvěcení lateránské baziliky v Římě. Následují památky v pondělí
11. listopadu sv. Martina, biskupa a v úterý 12. listopadu sv. Josafata, biskupa a mučedníka. Den na to si připomeneme českou světici Anežku Přemyslovnu.  Ve čtvrtek 21. listopadu je památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě a v pátek 22. listopadu si připomeneme sv. Cecilii, pannu a mučednici. V neděli 24. listopadu je slavnost Ježíše Krista Krále. V sobotu 30. listopadu je památka sv. Ondřeje, apoštola.


Jezuitský liturgický kalendář

 V úterý 5. listopadu vzpomeneme Všech svatých a blahoslavených Tovaryšstva Ježíšova. Ve čtvrtek
14. listopadu si připomeneme významnou postavu sv. Josefa Pignatelliho, jezuity spojujícího „staré“ Tovaryšstvo, rozpuštěné na nátlak evropských mocností v roce 1773, a „nové“ Tovaryšstvo, obnovené v roce 1814. V sobotu
16. listopadu si připomeneme jezuitské mučedníky sv. Rocha Gonzálese, Jana del Castillo a Alfonse Rodrígueze. V sobotu 23. listopadu bude nezávazná památka bl. Michaela Augustina Pro, kněze a mučedníka,
a v úterý 26. listopadu sv. Jana Berchmanse, řeholníka.


Plnomocné odpustky

Na základě dovolení Apoštolské Penitenciárie ze dne 8. 12. 2012 mohou věřící v naší republice získat plnomocné odpustky pro duše v očistci už v týdnu před Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé (tedy od 25. října), pokud
z vážných důvodů nemohou navštívit hřbitovy v obvyklé době od 2. - 8. listopadu. Toto dovolení platí po dobu sedmi let.

„Plnomocné odpustky, tedy prominutí časných trestů za odpuštěné hříchy, uzdravení jejich následků, mohou věřící
v ČR pro duše v očistci nově získat už v týdnu před Památkou věrných zemřelých, vždy už od 25. října. K obvyklým podmínkám - svatá zpověď, přijetí Eucharistie, modlitba na úmysl Svatého otce a návštěva hřbitova - však pro toto období přibyla podmínka nová: vážný důvod, pro který věřící nemůže získat odpustky v obvyklé době.

Památka všech zemřelých, lidově označovaná jako „Dušičky“, je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do plného společenství s Bohem a jsou ve fázi „očišťování“. Církev, s odvoláním na některé biblické texty, nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše.

V období od 2. do 8. listopadu mohou každoročně věřící pro duše v očistci získat za splnění stanovených podmínek tzv. plnomocné odpustky – tedy prominutí časných trestů za odpuštěné hříchy a uzdravení jejich následků.“

                                                                                                              Tiskové středisko ČBK


Čtvrteční setkání mládeže

Vzniká nové společenství mládeže (od 12 let), které bude hudbou doprovázet čtvrteční večerní adorace v našem kostele (cca od 18:15-19:15 hod.). Setkání, při němž nacvičíme písně, zahrajeme si hry… je zatím jednou za měsíc (první čtvrtek v měsíci 17:00 – 18:00 h.) v sále Ignáce Raaba.

Více na www. kostelignac.cz Jsi zván/a!


Farní výlet společenství při kostele sv. Ignáce

Dne 12. 10. 2019 se uskutečnil další úspěšný výlet farního společenství při kostele sv. Ignáce. Naším cílem byl Sázavský klášter, Pivovar Hubertus v Kácově a hrad Český Šternberk.

Název Sázava znamená proudící voda, potok, řeka, v širším smyslu život. Území nejprve obývali Keltové. Klášter je rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera, ležící v městečku Sázava. V 11. století jej založil svatý Prokop
a stal se centrem slovanské liturgie. Od konce 11. století zde sídlili mniši latinského ritu, klášter byl nově postaven goticky a přestavěn barokně. Na konci 18. století byl zrušen a přestavěn na zámek. Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stál kníže Oldřich, pražský biskup Šebíř a tehdy ještě poustevník Prokop. V roce 1032 kníže Oldřich zdejší komunitu povýšil na benediktinský klášter a klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Jeho zakladatel Prokop se snažil rozvíjet a uchovat cyrilometodějskou tradici. Hovoří o něm Legenda
o sv. Prokopu. Významnou roli hrály styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí. V roce 1096 byli mniši 
ze Sázavského kláštera vyhnáni a knihy a spisy zničeny. Později byl klášter předán natrvalo Benediktinům a dále se zde pěstovala pouze latinská liturgie. Přemysl Otakar I. se snažil u papeže získat povýšení pražského biskupství 
na arcibiskupství a prohlášení Prokopa za svatého. Kanonizace sv. Prokopa proběhla v roce 1204. Počátkem
14. století za opata Matyáše byl rozestavěn nový kostel i klášter v gotickém slohu. Za husitských válek však byli mniši dočasně vyhnáni a část majetku přešla do rukou šlechty. Ke konsolidaci majetku a postavení kláštera došlo
až v době rekatolizace Čech v 17. století. Proběhly další stavební úpravy. Během 17. a 18. století byl presbytář kostela přestavěn na barokní a rovněž ostatní budovy. Klášter byl zrušen roku 1785, kostel se stal farním a budovy kláštera přeměněny na zámek a upraveny novorenesančně. Dnes je zde expozice historie kláštera. Roku 1951 byl klášter zestátněn a v roce 2013 navrácen Římskokatolické farnosti Sázava – Černé Budy a benediktinskému opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v pražských Emauzích. Na jaře 2018 odkoupil podíl řádu stát pro záchranu této vzácné památky.

Následoval přesun do městečka Kácov, kde nás čekal vynikající oběd a prohlídka zdejšího malého pivovaru Hubertus. První zmínky o pivovaru jsou z roku 1457. Je tedy jedním z nejstarších u nás. V letech 1916 až 1918 patřil rakouskému císaři Karlu I. a od roku 1922 byl státní, už tehdy se nazýval Hubertus. V roce 1948 byl znárodněn. Poté byl v letech 1948 až 1952 součástí podniků Středočeské pivovary n.p., 1953 až 1954 Benešovské pivovary n.p., 1955 až 1957 Středočeské pivovary n.p. V roce 1957 skončil výrobu. V roce 1992 koupili pivovar 2 podnikatelé
a od roku 1993 se zde opět vařilo pivo. V roce 1996 je provoz znovu přerušen. V roce 2001 má pivovar opět nového majitele. V roce 2002 byl pivovar několikrát zasažen povodní, ale od 13. 6. 2011 pokračuje provozem linky na výrobu lahvového piva Hubertus. Exkurze byla zajímavá a měli jsme i možnost pivo Hubertus ochutnat. Posledním cílem výletu byl gotický hrad Český Šternberk na břehu řeky Sázavy. Roku 1241 jej založil Zdeslav z Divišova. Název je odvozen od erbu Divišovců zlaté osmicípé hvězdy (německy Stern: hvězda a Berg: hora). V 15. století hrad změnil majitele – větev Holických ze Šternberka. Roku 1467 byl hrad dobyt vojskem Jiřího z Poděbrad. Vinu na tom nesl Zdeněk Konopišťský ze Šternberka (1476), který byl členem Zelenohorské jednoty a účastnil se odboje proti Jiřímu z Poděbrad. Hrad byl Šterberkům i s panstvím vrácen roku 1479 králem Vladislavem Jagellonským. Roku 1712 zemřel Jan Vladislav, větev Holických tak zanikla po meči. Hrad se dědictvím i prodejem dostává do rukou jiného rodu. Nejvýznamnějším představitelem byl hrabě Kašpar ze Šternberka. V roce 1841 hrad koupil Zdeněk
ze Šternberka a jeho rod jej vlastnil do roku 1949, kdy byl státem vyvlastněn. Tehdejší majitel Jiří Šternberk
(1888-1965) se stal správcem hradu, kastelánem a podařilo se mu mnoho předmětů z inventáře zachránit. V restituci byl hrad roku 1992 vrácen Zdeňku Šternberkovi, potomkovi původních majitelů (15. 8. 1923). Hrad byl během celé doby několikrát přestavován a dostavován.

Na závěr bych ráda za nás vděčné účastníky zájezdu chtěla poděkovat duchovní správě, Emanovi Vittekovi za opět perfektní organizaci krásně prožitého, prosluněného, pohodového a zajímavými informacemi naplněného dne. Těšíme se na výlet jarní.
                                                                                                               Vlaďka Jokešová


Adventní Dny víry (1. – 23. prosince 2019)

Jde o program, jimž chceme těm, kdo sice nejsou praktikujícími křesťany, ale zavítají k našemu kostelu, nabídnout seznámení s křesťanskou vírou a zprostředkovat jim pozitivní zkušenost s církví.

Přiblížit Toho, v kterého věříme – to je hlavní důvod, kvůli němuž Dny víry pořádáme.

Další informace naleznete v brzké době na nástěnce, webu i letácích.

Jste ochotni tyto akce podpořit modlitbou, pomocí, penězi? Pište na info@kostelignac.cz! Děkujeme!


Setkání nad Starým zákonem

V listopadu budeme přemýšlet o modlitbě a také o našem vztahu k věčnému životu ve Starém zákoně. Modlitba je základním prvkem ve smlouvě mezi člověkem a Bohem. První setkání bude 5. listopadu – tedy nedlouho 
po svátcích „Dušiček“ a jako první si připomeneme modlitbu Hany (omilostněné) – která se modlila k Bohu, protože byla neplodná a Bůh jí dal syna. Potom zpívala žalm, který zní takto:

Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje
i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. On střeží nohy svých věrných, ale zlí lidé zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“
   1. Samuelova – druhá kapitola

Druhé setkání bude 12. listopadu. Budeme přemýšlet nad počátkem víry ve vzkříšení z mrtvých ve Starém zákoně. Biblický Izrael dlouho neměl jasnou představu o tom, co bude po smrti - a stejně se tomu lidský rozum nemůže dopátrat ani dnes – jsou však určité náznaky:

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota
a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. 

                                                                                                         Žalm 23

Co je to rokle šeré smrti? I v hebrejštině toto slovo není jasné. S námi je, ale v každé situaci Někdo, kdo nás má rád – a to je Bůh. Třetí setkání bude 19. listopadu. Je zcela jasné, že víra ve vzkříšení v biblické době Starého zákona nebyla rozšířená, a prakticky neexistovala – ale pod vlivem řecké kultury je první jasná zmínka o vzkříšení ve druhé knize Makabejské:

Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny. Jeden z nich prohlásil jménem všech: „Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.“ Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve a kotle. Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet. Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem ostatní s matkou, že také čestně zemřou. Řekli si: „Hospodin Bůh se dívá a jistě nás posílí, jak zřetelně před tváří Izraele dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: ‚Bůh posílí své služebníky!‘“ Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso, dřív, než bude jeho tělo úd po údu mučeno. Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: „Nikdy!“ Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první. S posledním výdechem řekl: „Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon.“ Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk,
i ruce jim statečně nastavil
a mužně řekl: „Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy, doufám, že je od něho zase dostanu nazpět.“ Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.

V Novém zákoně je víra ve vzkříšení už definována, když Ježíš hovoří o Bohu Abrahamovi, Jakobovi a Izákovi – tedy Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých. První náznaky této víry ale jsou už ve Starém zákoně.

                                                                                                              P. Josef Blaha SJ


Tweety papeže Františka (červenec 2019):

"Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít" (Mt 25,35). Dnes žádáme o milost soucitu
a schopnost sdílet chudobu našich bratrů a sester.

Prosme Pána, aby nás učil, že nemáme bojovat proti lidem, ale proti zlu, které je inspiruje; že nemáme být proti jiným, ale raději vyjít vstříc setkání.

Jonáš je tvrdohlavý ve svém přesvědčení o víře a Pán je tvrdohlavý ve svém milosrdenství. Protože Pán vždy chce uzdravit a zachránit, ne odsoudit.

Pán nám neustále připomíná, jak důležití jsme v jeho očích. A proto nám svěřuje poslání.

Ochota kardinála prolít svou vlastní krev, symbolizovaná červenou barvou jeho oděvu, je zaručena, když je zakořeněna v soucitu, přijata od Boha a věnována svým bratřím a sestrám.

Boží slovo nás naplňuje radostí a tato radost je naší silou. Jsme radostní křesťané, protože jsme v našich srdcích přivítali Boží slovo. To je zpráva pro dnešek, pro všechny z nás.

Pán nás všechny povolává, vyzývá k objevení našich talentů a schopností a jejich využití pro službu ostatním.

Další texty jsou k dispozici https://www.twitter.com/czpontifex

                                                                                                              Juraj Krivošík


Tip do Vaší knihovny

KUTIL, Tomáš. V Boží režii - František Radkovský v rozhovoru s Tomášem Kutilem. Karmelitánské nakladatelství, 2019. 224 s.

Autor si v knize povídá s emeritním biskupem Františkem Radkovským a je cítit z celého vyprávění zájem a zaujetí autora. Emeritní biskup prozrazuje spoustu věcí ze svého života. Patrný je stále mladý duch tohoto již osmdesátiletého biskupa Františka, je tedy stále "in"? V knize se potkáme se začínajícím bohoslovcem, knězem, biskupem a posléze s Fr. Radkovským, který předává plzeňskou diecézi a učí se odcházení, ale stále sledující společenské dění.

Kniha je velmi čtivá tím, že obsahuje nejrůznější životní situace, které biskupa Radkovského potkaly. "Šel jsem
do Karlína oznámit P. Pilíkovi, že mám být biskupem. Karle, průšvih, mám být biskupem.
To není průšvih, ale vůle Boží, odpověděl mi. A tak jsem to přijal."

                                                                                                               Jana Laudátová


Nejbližší události

2. listopadu (sobota)

Mozartovo rekviem  - zazní při mši sv. od 19:00 h.

3. listopadu (neděle)

Setkání „Velké kafe“

5. listopadu (úterý)

Setkání nad SZ

7. listopadu (čtvrtek)

Čtvrteční setkání mládeže a adorace, kterou moderuje mládež (včetně hudby)

8. - 10. listopadu

Víkend Jezuitou dnes

12. listopadu (úterý)

Setkání nad SZ

 

Gratulační koncert po večerní mši sv. (Svatoig. sbor)

13. listopadu (středa)

Právní poradna (je třeba se předem přihlásit
na pravniporadna@kostelignac.cz)

14. listopadu (čtvrtek)

Koncert od 19:30 h. (není adorace)

19. listopadu (úterý)

Setkání nad SZ

24. listopadu (neděle)

Koncert od 18:30 h. (Chrámový pěvecký sbor Ignis)

* * *
Všechny aktivity (není-li uvedeno jinak) se konají v kostele sv. Ignáce či přilehlých prostorách (Ječná 2, Praha 2).

Informace o setkáních probíhajících v týdenním či čtrnáctidenním rytmu naleznete na webu.

* * *

Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Ignáce

Pondělí až pátek 6:15     7:30      17:30   
Sobota             6:30     7:30      17:30
Neděle              7:00     9:00      11:00    17:30


Obvyklý pořad bohoslužeb v kostele sv. Štěpána

Neděle                                     11:00


ZPRAVODAJ

vydává Římskokatolická duchovní správa u kostela sv. Ignáce, Praha – Nové Město.
Adresa: Ječná 2, 120 00 Praha 2 Telefon: 221 990 200
E-mail: info@kostelignac.cz  Web: kostelignac.cz
K tisku připravily: Tereza Novotná, Zuzana Šimečková
Upozornění: Nepodepsané příspěvky dodává duchovní správa. Právo korektur a redakčních úprav vyhrazeno.
Dáno do tisku: 31. 10. 2019

Publikováno: 06.11.2019 11:59
Aktualizováno: 06.11.2019 12:15