Kostel sv. Ignáce

Kostel sv. Ignáce leží na území Římskokatolické farnosti sv. Štěpána, jež je součástí Arcidiecéze pražské. V této budově se křesťané shromažďují, aby se modlili k Bohu a prožívali důležité okamžiky svého života (např. křest, svatba, pohřeb). Proto se snaží učinit stavbu co nejkrásnější.

Budování kostela sv. Ignáce na Novém Městě v Praze začalo roku 1665. Autorem projektu a stavitelem byl Carlo Lurago. Do Prahy ho pozvali kněží Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), kteří tu měli – a dodnes mají – svůj dům. Obvodové zdivo bylo dokončeno v roce 1670, klenby roku 1671. Tehdy už stavbu vedl Martin Reiner. Průčelí kostela bylo roku 1671 ozdobeno sochou sv. Ignáce v mandorle (svatozář kolem celé postavy). V dalších letech byl kostel vybavován a vyzdobován. 31. červen-
ce 1678 byl vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna. Věž kostela a kruchtu stavěl v letech 1686–1688 Pavel Ignác Bayer. Ten také v letech 1697–1699 vyzdobil průčelí kostela portikem, na němž jsou umístěny sochy jezuitských světců. Jejich autorem byl asi štukatér Antonio Soldatti, který také připravil štukovou výzdobu uvnitř kostela. Dominantou prostoru je obraz na hlavním oltáři znázorňující „Přijetí a oslavu sv. Ignáce v nebi“; r. 1688 jej namaloval Jan Jiří Heinsch.

Architektura kostela sv. Ignáce představuje dovršení raně barokního slohu v Čechách. Je zachována takřka v původním stavu. Vnitřní výzdoba se však proměňovala. Převážná část dnešního vybavení pochází z 2. poloviny 18. století.

Vstup do kostela 
Kostel je místo určené k tomu, aby se zde člověk setkával s Bohem. Věřící si to připomínají tím, že hned u vchodu vloží ruku do kropenky se svěcenou vodou, činí znamení kříže a poklekají.

Všechny další funkce této stavby jsou podřízeny jejímu hlavnímu cíli. Tomu má odpovídat chování těch, kdo do ní vstupují. Muži i ženy sem vcházejí slušně oblečeni, muži odkládají pokrývku hlavy. Návštěvníci se chovají tiše, neruší ty, kdo se zde modlí. Netelefonují, nekonzumují jídlo a pití.

Prohlídku kostela můžete absolvovat soukromě či s pracovníkem kostela. Není však možná v době probíhajícího programu.

Centrální prostor kostela se nazývá hlavní loď. Řadou sloupů jsou odděleny dvě menší lodě boční. Ty jsou tvořeny několika menšími prostorami zvanými kaple. Každá z nich má v sobě oltář a je zasvěcena nějakému světci. Hlavní loď je vpředu ukončena presbytářem čili kněžištěm, jemuž dominuje vysoký hlavní oltář. Před ním stojí novější obětní stůl, u kterého se slouží mše svatá. Vlevo je ambon čili pult, od kterého se čte a komentuje bible. Vpravo je sedes neboli místo k sezení, odkud kněz vede modlitbu. Zázemí kostela tvoří místnost zvaná sakristie.

Nákres kostela sv. Ignáce z Loyoly:
1. Kněžiště
2. Kaple Všech věrných zemřelých
3. Kaple Panny Marie Piekarské
4. Kaple sv. Barbory
5. Kaple sv. Františka Borgiáše
6. Kaple Českých patronů
7. Kaple sv. Františka Xaverského
8. Kaple sv. Aloise Gonzagy
9. Kaple sv. Libora
10. Sakristie

 

 

 

 

 

                                          Dominantou kněžiště (č. 1) je hlavní oltář, který se používal ke mši svaté do 60. let 20. století a je starší variantou současného oltáře (obětního stolu). Byl vytvořen roku 1753 z hnědého a červeného mramoru. V jeho středu je obraz „Přijetí a oslavení sv. Ignáce v nebi“ z r. 1688, jehož autorem je Jan Jiří Heinsch. Po stranách jsou umístěny sochy sv. Petra a Pavla, které zhotovil Matěj Kovanda. Nad obrazem naleznete skupinu andělů, z nichž největší drží knihu s heslem jezuitského řádu AMDG (Ad maiorem Dei gloriam – K větší cti a slávě Boží). Nad touto skupinou je v pozlacených paprscích umístěn monogram Tovaryšstva Ježíšova IHS (z latinského Jesus – Ježíš). Na samém vršku je anděl s hlásnou troubou – symbolické znázornění Ježíšových slov: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“

Kaple Všech věrných zemřelých (č. 2) nazývaná také Dušičková kaple
Byla zřízena v letech 1684–1685. V kapli se nachází pět barokních zpovědnic. Roku 1686 sem byly pře-
neseny ostatky velké mecenášky kostela Alžběty Karolidesové z Hozlau, což připomíná rodový erb nad vstupem do kaple. Klenbu pokrývá, kromě bohaté štukové dekorace, freska Posledního soudu. Pět nástěnných obrazů z roku 1875 znázorňuje podobenství o Marnotratném synu. Zhotovil je Jan Umlauf podle kreseb Josefa Führicha. Na oltáři je umístěn obraz Ukřižovaného s dušemi v očistci. Autorem je nejspíše Jan Jiří Heinsch. V oltářní menze se nachází tzv. Boží hrob se sochou mrtvého Krista.

Posledním soudem míní křesťanská víra okamžik, kdy všichni lidé – živí i zemřelí – na konci věků stanou před Ježíšem Kristem a s maximální zřejmostí i konečnou platností bude odhalena pravda o vztahu každého člověka k Bohu. Poslední soud jasně ukáže, až do nejmenších důsledků, dobro, které každý vykonal nebo opomenul vykonat během svého pozemského života. Ozřejmí smysl celých dějin i cesty, po kterých Boží prozřetelnost vedla každou věc k jejímu poslednímu cíli. Ukáže, že Boží spravedlnost vítězí nad všemi nespravedlnostmi spáchanými jeho tvory a že Boží láska je silnější než smrt.

Již před posledním soudem se však jednotliví lidé v okamžiku své smrti setkávají s Ježíšem Kristem. Vychází najevo, zda v něho uvěřili a přijali milosrdenství, které jim Bůh nabídl tím, že byl Ježíš ukřižován za jejich hříchy. Ukazuje se také, zda základní nosnou linií jejich života bylo dobro či zlo. Tento tzv. individuální soud rovněž ozřejmuje, jako důsledky mají minulé činy zesnulého člověka pro jeho život věčný: zda jej prožije s Bohem nebo bez něj. Pro ty, kdo sice umírají v přátelství s Bohem, ale jejichž nitro není dostatečně rozníceno láskou, znamená setkání s Ukřižovaným jakousi očistnou, léčebnou kůru – tzv. očistec. Můžeme jim v něm pomoci svými modlitbami. K tomu tato kaple vybízí.

Připomíná nám rovněž, že i pro nás je nesmírně důležité to, zda dokážeme zaujmout postoj, který je naznačen v podobenství o marnotratném synovi (Lk 15, 11–32): odvrátit se od zla, vyznat ho kajícně Bohu, požádat o odpuštění a snažit se o nápravu. Proto je kaple spojena i se zpovědnicemi: svátost smíření  je tu proto, abychom v Bohu nalezli milosrdného Otce.

Další postranní kaple jsou zasvěceny různým svatým, kteří jsou spodobněni na sochách a obrazech. Připomínají, že lidé mají ve víře v Boha následovat příklady těch, na nichž je nejlépe patrné, co vlastně znamená být křesťanem. Je to vlastně „fotoalbum vzorů“.

 

Kaple Panny Marie Piekarské (č. 3)
Nad vstupem do kaple naleznete rodový erb měšťanské rodiny Petráčků z Vokounštejna. Mecenáškou oltáře zdobeného sochami z dílny Richarda Jiřího Prachnera s obrazem Milostného obrazu Panny Marie Piekarské, je Markéta Petráčková. Na nástropní fresce je umístěno písmeno M, další obrazy představují invokace z Loretánských litanií (Útočiště hříšníků, Potěšení zarmoucených). Ve výklencích kaple jsou umístěny sochy sv. Jana Křittele, sv. Josefa, sv. Jáchyma a sv. Zachariáše, které dodala dílna Františka Ignáce Weisse.

Kaple sv. Barbory (č. 4)
Na oltářním obraze se ztvárněna sv. Barbora a zhotovil ho Ignác Viktorin Raab. Po stranách jsou sochy sv. Kateřiny a sv. Lucie. Na svatostánkem je malý obrázek sv. Doroty. V nikách se nachází sochy znázorňující sv. Agátu, sv. Afu, sv. Anežku Římskou a sv. Teklu. Fresky na klenbě alegoricky oslavují panenské ctnosti s latinskými nápisy (Podpírejte mne kvítím, obklopte jablky. Květy mé jsou plody cti a šlechetnosti). V podlaze je umístěn náhrobní kámen pánů z Věžníků, kteří byli velkými dobrodinci chrámu. Náhrobek s česky psaným nápisem patří rytíři Bedřichu Leopoldovi Věžníku z Věžník, který byl místodržící a podkomoří královských měst v Čechách.

Kaple sv. Františka Borgiáše (č. 5)
Vznikla roku 1717 na místě staré, provizorní sakristie. Kapli zaplatil a vlastní kryptu zde má novoměstský ústav šlechtičen. Na oltářním obraze je znázorněn třetí generální představený Tovaryšstva Ježíšova sv. František Borgiáš. Emblémy světce drží andělíčci posedávající na římse v rozích kaple. Na oltářní menze je umístěno sousoší Piety.

Sakristie (č. 10) je místnost, ve které jsou uloženy potřeby k bohoslužbám. Pochází z roku 1717 a byla zřízena nákladem hraběte Štenberka.

 


 

Kaple Českých patronů (č. 6)
Kaple má několik oltářů. Oltář sv. Jana Nepomucké-
ho vznikl ještě před světcovou kanonizací. Na oltářní menze je sousoší sv. Anny Samotřetí. Po stranách oltáře jsou plastiky sv. Cyrila a sv. Metoděje. Další oltář je zasvěcen sv. Josefovi. Jeho sochu doprovází postavy sv. Vojtěcha a Prokopa. Oltář sv. Václava má štukový reliéf s výjevy ze života světce.

Kaple sv. Františka Xaverského (č. 7)
Její výzdoba se vztahuje k apoštolské a misijní činnosti jezuitů. Oltářní obraz od Ignáce Viktorina Raaba představuje smrt sv. Františka Xaverského. Vedle něho jsou umístěny sochy tří japonských jezuitských mučedníků – Pavla Mikiho, Jana de Goto a Jakuka Kisaie. V nikách kaple jsou umístěny sochy sv. Petra a sv. Pavla, sv. Ondřeje a sv. Judy Tadeáše. Na klenebních freskách se objevuje motiv následování Krista a mučednictví.

Kazatelna je vyvýšené místo, odkud se čte a komentuje Bible. Je umístěna v lodi kostela mezi kaplemi sv. Františka Xaverského a sv. Aloise Gonzagy. Vytvořena je z umělého mramoru a r. 1768 byla instalována. Ústřední místo v její výzdobě zaujímá alegorie Víry a atributy kříže, kalicha a knihy. Tu zprava doprovází alegorie Naděje s kotvou a zprava Lásky s hořícím srdcem. Na vrchol je umístěna socha Krista Dobrého pastýře a čtyři andílci drží symboly papežského úřadu: tiáru, kříž a knihu. Výzdobu zhotovila pravděpodobně dílna Richarda Jiřího Prachnera.

Kaple sv. Aloise Gonzagy (č. 8)
Ve štukových kartuších na klenbě je znázorněno Zasnoubení sv. Anny s Jáchymem s latinským nápisem: „Příklad čistého manželství“ a Panna Marie se sv. Annou s Jáchymem s nápisem v latinském jazyce: „Matka neposkvrněné Panny“. Uprostřed je mariánský monogram. V horním obraze je ztvárněn sv. Alois Gonzaga od Ignáce Viktorina Rabba a pod ním obraz Panny Marie Dobré rady. V nikách kaple jsou umístěny sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Ondřeje a sv. Jáchyma. Nad vchodem do sousední kaple sv. Františka Xaverského je instalován obraz sv. Ignáce adorujícího Nejsvětější Trojici.

Kaple Panny Marie Lurdské
Je umístěna vpravo od vchodu do kostela. Vznikla roku 1948. Jezuité tak vyjádřili svou vděčnost za záchranu při velkém bombardování Prahy na konci 2. světové války. Sochu Panny Marie vyřezal Heřman Kotrba.

Použité prameny:

M. Horyna a P. Oulíková. Kostel sv. Ignáce z Loyoly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2006.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Publikováno: 20.10.2015 23:51
Aktualizováno: 02.05.2016 10:24