Setkání nad SZ


V listopadu budeme přemýšlet o modlitbě a také o našem vztahu k věčnému životu ve Starém zákoně. Modlitba je základním prvkem ve smlouvě mezi člověkem a Bohem. První setkání bude 5. listopadu – tedy nedlouho 
po svátcích „Dušiček“ a jako první si připomeneme modlitbu Hany (omilostněné) – která se modlila k Bohu, protože byla neplodná a Bůh jí dal syna. Potom zpívala žalm, který zní takto:

Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje
i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. On střeží nohy svých věrných, ale zlí lidé zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“
   1. Samuelova – druhá kapitola

Druhé setkání bude 12. listopadu. Budeme přemýšlet nad počátkem víry ve vzkříšení z mrtvých ve Starém zákoně. Biblický Izrael dlouho neměl jasnou představu o tom, co bude po smrti - a stejně se tomu lidský rozum nemůže dopátrat ani dnes – jsou však určité náznaky:

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota
a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. 

                                                                                                         Žalm 23

Co je to rokle šeré smrti? I v hebrejštině toto slovo není jasné. S námi je, ale v každé situaci Někdo, kdo nás má rád – a to je Bůh. Třetí setkání bude 19. listopadu. Je zcela jasné, že víra ve vzkříšení v biblické době Starého zákona nebyla rozšířená, a prakticky neexistovala – ale pod vlivem řecké kultury je první jasná zmínka o vzkříšení ve druhé knize Makabejské:

Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny. Jeden z nich prohlásil jménem všech: „Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.“ Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve a kotle. Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet. Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem ostatní s matkou, že také čestně zemřou. Řekli si: „Hospodin Bůh se dívá a jistě nás posílí, jak zřetelně před tváří Izraele dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: ‚Bůh posílí své služebníky!‘“ Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso, dřív, než bude jeho tělo úd po údu mučeno. Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: „Nikdy!“ Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první. S posledním výdechem řekl: „Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon.“ Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk,
i ruce jim statečně nastavil
a mužně řekl: „Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy, doufám, že je od něho zase dostanu nazpět.“ Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.

V Novém zákoně je víra ve vzkříšení už definována, když Ježíš hovoří o Bohu Abrahamovi, Jakobovi a Izákovi – tedy Bůh není Bohem mrtvých, ale Bohem živých. První náznaky této víry ale jsou už ve Starém zákoně.

                                                                                                              P. Josef Blaha SJ

Publikováno: 20.10.2015 05:30
Aktualizováno: 06.11.2019 12:17