Setkání nad SZ

Setkání nabízejí dospělým zájemcům možnost hlubšího seznámení s Biblí. Připravuje je P. Josef Blaha, SJ a konají se třikrát měsíčně v úterý od 18:40 hod. (Ječná 2, Praha 2).

V případě zájmu je možné přijít rovnou na setkání.

---

V měsíci červnu někteří katoličtí křesťané uctívají Ježíšovo srdce. Domnívám se, že není od věci, abychom se podívali  na otázku srdce ve Starém zákoně.

Při našem prvním setkání 5. června budeme přemýšlet  o Žalmu 51. Král David podlehl náhlému pokušení při pohledu  na nahou ženu, Bat – Ševu, a zhřešil s ní. Avšak poté, co mu Nátan vyčítá jeho hřích, toho velmi lituje a modlí se:  Stvoř mi čisté srdce, Bože, a obnov ve mne ducha přímnosti. Žalm 51,12

Možná není největším zlem to, že se člověk dopouští chyb a hříchů. Spíše to, že se nevrací na cestu pokání a smíření s Bohem.  Při tomto setkání budeme rozjímat o tom, jak se člověk může vrátit na Boží cesty.  

Je význačné, že hebrejské slovo ( תשובה tešu’va) znamená jednak odpověď, ale také pokání. Nejvýznamnější židovský mystik dvacátého století, rabín Abraham Izák Kook, napsal dílo ( אורות התשובה orot ha’tešuva) – tedy Světla pokání. Toto dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, například do francouzštiny.  

I v Novém zákoně říká Ježíš, že „v nebeském království bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než  nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

Naše druhé setkání bude 12. června. Prorok Ozeáš má  od Boha příkaz vzít si nevěstku. Jsou i rabínští učenci, kteří říkají, že celá kniha včetně tohoto strašného příkazu se odehrála ve snu. Biblický Izrael je v této knize přirovnán k ženě, kterou si Bůh zamiloval, vypěstoval a zamiloval a stala se jeho ženou. Už to je nápadný teologický jev: Bůh uzavírá smlouvu s lidem – původně izraelskou pannou, která ale běhala za milenci, kterým se chápou pohanští bohové. I přesto ale Bůh tuto ženu, pannu, která velmi zhřešila tak, že se z ní stala nevěstka neodsoudí, ale říká: Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. Proroci je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám. Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej. Nevrátí se do egyptské země, ale jeho králem bude Ašúr, neboť odmítli vrátit se ke mně.  V jeho městech bude řádit meč, skoncuje s jeho mluvky, pro jejich záměry je pozře. Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne. Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako se Sebójímem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí.  Ozeáš, kapitola 11  

Bůh se ale nechce vzdát nejen Izraele, ale ani žádného člověka dobré vůle.  

Ale co já – nebo my? Dokážeme uchovávat hněv, nebo naopak jsme schopni obrátit své vlastní srdce – a být schopni lásky?  

Naše třetí a poslední setkání bude 19. června. Tématem tohoto setkání bude Žalm 17.

Proto se raduje mé srdce a má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí – devátý verš Žalmu 19. 

 Raná Církev tento Žalm vztahuje na Ježíše a na jeho vzkříšení – v rámci židovské tradice se tento verš interpretuje jako určitá forma útěchy pro židovský národ. A proto bude tématem našeho posledního červnového setkání dialog mezi křesťany  a Židy.

                                                                                                                                                                                                                                                                      P. Josef Blaha SJ

Publikováno: 20.10.2015 05:30
Aktualizováno: 12.06.2018 15:20